O autorovi:
Ing. Lubor Patsch - právem se dá o něm říci, že patří mezi ty nejlepší. Filmař, organizátor a také učitel mladších adeptů filmového umění. Žije v Liptovském Hrádku, právě tam, kde dochází po léta ke známé soutěži Tatranský kamzík a nově také Rodinné video, které je určené těm, kteří se na těch nejvyšších soutěžích nevyskytují. Je zakladatelem Občanského sdružení neprofesionálních umělců ART ŠTÚDIO a předsedou její filmové sekce. K amatérskému filmování ho přivedl i u nás dobře známý Ing. Michal Mačička, CSc. Začal s příběhy zajímavých, naoko obyčejných lidí ze svého okolí, kteří se zabývali něčím neobvyklým, nevšedním nebo náročným.
Nutno dodat, že soutěž Tatranský kamzík byla založena už v roce 1973 a že se do ní po léta přihlašuji i čeští autoři. Bez pana Patsche si nelze pořádání obou výše jmenovaných soutěží představit. Jako autor dokáže ještě stihnout účast na mnoha soutěžích u nás, například v Kroměříži, v Rychnově, Vysokově a dříve i ve Frýdku Místku. Účastníkům těchto akcí by se vzpíralo vyslovit, že jde o zahraničního autora. Natolik totiž splývá jeho přítomnost na českých soutěžích s dalšími jeho kolegy, že při své účasti s filmem a při celém jeho vystupování se nedá o nějakém rozdílu vůbec uvažovat. Zajímá se o to, jak si počínali autoři jiných snímků, trpělivě si vyslechne odborné hodnocení poroty a jako společník patří k nejoblíbenějším. Soutěže nejsou jen tím, co je popsáno v programu jejich organizátorů. Důležité jsou také diskuse, které probíhají mezi autory nebo i s porotci v zákulisí. Autoři k nim přistupují proto, že i v nich mohou získat významné informace a mohou se v nich uplatnit se svými názory. Jako příklad mezinárodní spolupráce lze uvést, že spolu s dr. Eduardem Mockem natočili film „Příběh slovenské řeky“, v němž dokázali ztvárnit krajinu Pováží pohledem malíře a dřevorytce Ferdyše Duši.
Už při sledování tvorby ing. Lubora Patsche na našich soutěžích bylo zejmé, že je velice rozsáhlá a proto na našich limitovaných řádcích je možné představit jeho filmy jen v omezeném množství. Jako první připomínáme film s názvem „Marinka“, který je medailonkem Marie Mezovské, sice neškolené, ale talentované zpěvačky a také autorky mnohých písní z kategorie folklóru z podtatranské obce Liptovská Teplička. Jeho snímek nese všechny znaky koncepčně uspořádaného dokumentu. Tak, jak jsme u jeho autora zvyklí.
Mnozí autoři vděčí za svoje dobré výsledky tím, že do svého amatérského filmu vkládají znalosti ze svého vzdělání nebo i povolání. Tak tomu bylo i u pana Patsche, protože právě tyto svoje přednosti uplatnil jako vystudovný inženýr v oboru strojírenské technologie. Film „Považská lesná železnica“, v níž se zabývá historií úzkokolejné železnice, je výsledkem jeho zájmu. Musel překonat několik tvůrčích potíží, které souvisely s faktem, že dotyčná železnice už zanikla. Po celých 19 let shromažďoval fotografie, získával informace z rozhovorů s lidmi „od mašinky“ a tím vznikl nenahraditelný dokument, který bude nadlouho uchovávat vše, co už je fyzicky ztracené. Cena takových filmů je v tom, že jejich uchovávání a znovunalezení se zvyšuje každým rokem pro budoucí možné zájemce.
Také u nás je dobře známý Patschův další film. Jeho název je „Život v tieni“. Diváky tehdy zaujaly citlivě vyprávěné verše básníka Ivana Šobáně a obdivovali koncepčně bezchybné jejich zařazení do záběrů reálného života nejen jeho, ale i jeho okolí. Autor filmu prozradil každou sekvencí svůj vztah k básníkovi a také to, co snímek prokazoval i díky dobře dramaturgicky sladěných záběrů. Totiž úsilí básníka a jeho touhu žít plnohodnotným životem. Pamatujeme si i to, jaké našel povzbuzení u svých přátel, když on a řezbář Dalibor Novotný překonávali s berlemi trasu 12 kilometrů z Liptovského Mikuláše do Liptovského Hrádku.
Autor v několika filmech ztvárnil řadu filmů, v nichž je možné se seznámit s něčím, co je pro Slovensko typické. Totiž s tradičními řemesly nebo s uměleckou výrobou. S ní je možné se setkat v mnohých městech a také na vesnicích. Pro českého diváka činnost zvláště zajímavá, protože nejde o pouhé vyprávění, ale současně o zachycení krás slovenské krajiny s jejími údolími i horami. Jako příklad lze uvést další jeho film, kterému dal název „Tradičné ovčiarstvo na Liptove“. V dokumentu dominuje vyprávění vzpomínek Floriána Šavrtky z Liptovských Revúc. Divák se může dozvědět, jakým způsobem se zpracovávalo ovčí mléko, jaké se používalo nádobí a také mnohé o tom, jak to chodilo v denním programu na klasické liptovské salaši.
Národopisných filmů se v českých zemích nerodí příliš mnoho. Snad něco na jižní Moravě, ale jen zcela výjimečně. Lubor Patsch měl šťastnou ruku, když sáhl k tématu filmu o práci a zálibách rodiny pana Jána Krnáče – Šeďa z Hriňové. Snímek dostal název „Lazníci z Hriňovej“. Ta rodina se živí v rámci soukromého a lesnického hospodářství, což u nás není jednoduché. A když skončí práce, věnuji se členové jeho rodiny folklóru. Zachytit obě tyto činnosti bylo pro autora filmu určitě radostí, protože z filmařského hlediska jde o nevšední spojení dvou motivů, vzájemně se lišících i vzájemně se doplňujících.
Pokud jde o filmy Ing. Lubora Patsche, jsou vždy provázeny uvážlivými náměty, dobrou literární přípravou a dramaturgií. Jeho kamera vychází z kompoziční celistvosti a pečlivé režie. Za svoje snímky získal mnoho cen, které vycházely ze spravedlivého ohodnocení jeho příspěvků. Věnuje se skupině mladých autorů, které zasvěcuje do tajů filmového umění. Může jim bez obav ukázat výsledky své práce na dokončených soutěžních filmech.
Emil Pražan
